Komplexní čísla jsou nástavbou reálných čísel. V oboru reálných čísel můžeme dělat většinu klasických operací jako je sčítání, odečítání, násobení a dělení (krom dělení nulou). V reálných číslech můžeme také odmocňovat, ale pouze nezáporná čísla. To představuje trhlinu, například když počítáme kvadratickou rovnici a vyjde nám záporný diskriminant. Tuto trhlinu zalepují komplexní čísla.
Od běžných čísel se ta komplexní liší především v tom, že obsahují dvě části — reálnou a imaginární. Komplexní číslo je dvojice uspořádaných čísel [x, y], kde číslo x představuje reálnou část a číslo y imaginární část. Pokud je reálná část nulová, jedná se o ryze imaginární komplexní číslo. Samotná čísla x a y jsou reálná.
Množina komplexních čísel se značí velkým písmenem cé: .
Komplexní čísla se častěji zapisují v algebraickém tvaru, který vypadá následovně. Komplexní číslo [x, y] má algebraický tvar x+yi, kde i se nazývá imaginární jednotka. Pro druhou mocninu imaginární jednotky platí velmi důležitý vztah:
Tato rovnice se bude dále často používat, spolu s dalšími mocninami. Vyšší mocniny se už totiž dají vypočítat běžným způsobem. Například pokud bychom chtěli zjednodušit i3, můžeme výraz podle pravidel počítání s mocninami rozložit na i2· i. Už víme, že i2 je rovno minus jedné. Druhé íčko už nijak nerozložíme, takže dostaneme: i3 = −i.
Podobně pro i4. To můžeme rozložit na i2 · i2, přičemž i2 = −1, takže dostáváme: −1·−1 = 1.
Takže i4 = 1. Toho faktu můžeme využít, pokud počítáme ještě vyšší mocniny imaginární jednotky. Například když počítáme i7, tak si to můžeme rozložit na i4 · i3. Víme, že i4 = 1, takže dostaneme: 1 · i3. A víme, že i3 = −i. Výsledek je: 1·(−i) = −i.
Komplexní čísla můžeme sčítat a násobit. Při sčítání dvou komplexních čísel z1 a z2 pouze sečteme zvlášť reálné části a imaginární části:
Příklad: z1 = 3+7i a z2 = 5+8i. Součet by vypadal takto: z1+z2 = (3+5)+(7+8)i = 8+15i.
Součin dvou komplexních čísel je už trochu složitější, ale lze to rozepsat do klasického násobení závorek. Základní vzorec vypadá takto:A jak jsme se k němu dostali? Zkusíme si vynásobit z1· z2 stejně, jako bychom násobili běžnou závorku. Dostaneme:
Protože i2 = −1, dostaneme po úpravě posledního členu:
A teď už jen dáme k sobě členy bez imaginární jednotky a s ní:
Příklad. Zkusíme vynásobit čísla 5+6i a 4+7i. Dostaneme:
Když už máme definované opačné a převrácené číslo, můžeme definovat také operace odečítání a dělení. Pokud chceme odečíst dvě komplexní čísla, z1−z2, tak k číslu z1 přičteme opačné číslo čísla z2. V praxi dostaneme jednoduchý vzorec:
Podobně dělení z1 / z2 převedeme na násobení tak, že vynásobíme , kde
je převrácené číslo k číslu z2.
Absolutní hodnotu komplexního čísla z vypočítáme pomocí vzorečku:
(V druhé odmocnině je to druhé z komplexně sdružené číslo k z.) Význam tohoto vzorce je dobře vidět v geometrickém vyjádření komplexních čísel.
Každé komplexní číslo, jehož absolutní hodnota je rovna jedné, se nazývá komplexní jednotka. Příklady komplexních jednotek: 1, i, .
Vlastnosti absolutní hodnoty:
Nevíte-li si rady s řešením příkladu, nechte si ho vyřešit odborníky. Nebo se zeptejte na matematickém fóru.