Mnohočlen je výraz, který obsahuje proměnnou x a standardní operace sčítání, násobení a mocnění na celočíselný exponent. Tyto mnohočleny pak také můžeme sčítat, odečítat, násobit, dělit a umocňovat. Mnohočleny nazýváme také polynomy.
Příkladem jednoduchého mnohočlenu může být mnohočlen:
Obecně bychom mohli mnohočlen zapsat takto
kde reálná čísla před x, tj an se nazývají koeficienty a n se nazývá stupeň mnohočlenu. Číslo n odpovídá nejvyšší mocnině mnohočlenu, kde an≠0. Pokud by bylo an rovno nule, potom bychom v podstatě zrušili proměnnou x, ke které koeficient náleží, neboť x na cokoliv je nula:
Takže v případě prvně zmíněného mnohočlenu platí, že stupeň mnohočlenu je dva, protože nejvyšší nenulová mocnina proměnné x je dva. V případě jiného mnohočlenu
by platilo, že stupeň mnohočlenu je 4 (nejvyšší exponent je 4). Obvykle zapisujeme polynomy sestupně vzhledem k použitým exponentům, abychom na prvním místě měli člen s nejvyšší mocninou. Takže předchozí mnohočlen můžeme přepsat takto:
Vidíme, že v mnohočlenu chybí člen, jehož proměnná by měla exponent tři a nula. To vůbec nevadí, zkrátka si představíme, že koeficient u těchto členů je nulový. Můžeme totiž napsat
Sice už tam máme všechny členy, ale polynom je zbytečně nepřehledný. Nulové členy tak obvykle vynecháváme.
Sčítání a odečítání mnohočlenů je celkem jednoduchá záležitost. Vždy jen sčítáme nebo odečítáme koeficienty u členů se stejným exponentem. Tedy platí
Jednoduchý příklad:
Pokud chceme sečíst delší mnohočleny, musíme vždy vybírat členy se stejným exponentem u proměnné.
Pokud se člen s daným exponentem v polynomu nevyskytuje, zůstává nezměněn (představte si, že v druhém polynomu je takový člen, ale s nulovým koeficientem).
Odečítání polynomů funguje stejně jako sčítání, pouze druhý polynom vynásobíme minus jedničkou, tj. zaměníme všechna znaménka. Příklad následuje:
A to už je klasické sčítání mnohočlenů, takže to lze sečíst jako vždy:
Připomínám, že pokud v mnohočlenu existuje záporný člen, tak se po této úpravě mění na kladný.
Při násobení mnohočlenů násobíme každý člen prvního mnohočlenu a každým členem druhého mnohočlenu. Koeficienty násobíme normálně, jako klasická reálná čísla. Exponenty u proměnných naopak pouze sčítáme podle pravidel počítání s mocninami. Takže následuje příklad:
Tento příklad ještě pracoval s mnohočlenem o jednom členu, takže neukázal názorně násobení napříč všemi členy mnohočlenu. Drobně rozsáhlejší příklad následuje:
Pokud se v mnohočlenu objevuje znaménko minus, potom se normálně projeví v násobení.
Při úpravě mnohočlenů klasicky chceme, abychom upravili mnohočlen tak, aby byl jednodušší. K tomu používáme věci jako rozšiřování, krácení, vytýkání, aplikaci vzorců a podobně. Tyto vzorce by bylo vhodné znát. Seznam užitečných vzorců lze nalézt jinde. My zde budeme používat některé z nich, které zmíním časem. Klasickým vzorcem, který se používá je vzorec
Pokud by vás zajímalo, jak tento vzorec vznikl, stačí si to roznásobit.
Začneme nějakým jednoduchým příkladem.
Obě levé závorky jsme roznásobili podle vzorce, který jsem uvedl nahoře. Připomínám, že tu druhou závorku jsme rozložili jako
Dalším klasickým vzorcem je
Následuje druhý příklad, tentokrát se zlomkem V čitateli i ve jmenovateli se nachází polynomy a my se je pokusíme upravit tak, aby se celý zlomek dal nějak hezky pokrátit. V prvním kroku v čitateli aplikujeme první vzorec, pouze opačně. Ve jmenovateli aplikujeme druhý vzorec. Na konci pouze pokrátíme (a+b).
Ve třetím příkladě si zkusíme aplikovat vytýkání. V čitateli nejprve vytkneme 3a3 a následně rozložíme závorku (4a2−1) podle vzorce a2−b2, kde využijeme toho, že
Ve jmenovateli pak nejprve jednoduše vynásobíme dva první členy, také vytkneme 3a3 a nakonec vše pokrátíme.
Často se také setkáte s dělením mnohočlenů.
Nevíte-li si rady s řešením příkladu, nechte si ho vyřešit odborníky. Nebo se zeptejte na matematickém fóru.