✖

Parametrická kvadratická rovnice

Parametrická kvadratická rovnice se od normální kvadratické rovnice liší tím, že obsahuje navíc parametr, často označovaný jako p nebo m. Naším úkolem je pak zjistit, jaké má kvadratická rovnice řešení v závislosti na tomto parametru p.

První příklad

Máme následující kvadratickou rovnici s parametrem p.

x2+2px+9=0.

Jaká různá řešení má rovnice v závislosti na parametru p? Můžeme rozlišovat celkem tři případy — rovnice nemá řešení v oboru reálných čísel, rovnice má dvě stejná řešení a rovnice má dvě různá řešení. Tyto případy rozlišíme pomocí diskriminantu.

Parametr se chová jako konstanta, tj. pro předchozí kvadratickou rovnici platí, že a = 1, b = 2p a c = 9. Nyní vypočítáme diskriminant tak, jak jsme zvyklí:

D=b2−4ac=4p2−4⋅1⋅9=4p2−36.

Takže diskriminant nám vyšel D = 4p2 − 36. Nyní musíme zjistit, kdy je tento diskriminant kladný, záporný a nulový.

Začněme nejjednodušším případem, kdy je diskriminant nulový. Řešíme tak najednou rovnici 4p2 − 36 = 0. Pro jaká p to platí? Toto je ryze kvadratická rovnice a řeší se lehce:

4p2−36=0p2−9=0p2=9p=±3

V případě, že je parametr p roven plus nebo minus tři, pak má kvadratická rovnice jedno dvojnásobné řešení.

Nyní vyřešíme, kdy je diskriminant kladný. Řešíme tak kvadratickou nerovnici

4p2−36>0.

Už známe nulové body funkce f(p) = 4p2 − 36, to jsme vypočítali v předchozím kroku. Z nich poskládáme dva intervaly, jeden „vnitřní“ a druhý „vnější“.

I1=(−∞,−3)∪(3,∞)I2=(−3,3)

V jednom z těchto intervalů je funkce f(p) kladná, ve druhém záporná. Zjistíme to tak, že dosadíme do funkce nějaký bod z jednoho z intervalů. Nejjednodušší je dosadit z intervalu I2 nulu. Platí, že f(0) = 0 − 36 = −36. V intervalu I2 je tak funkce záporná, v intervalu I1 je kladná.

Z toho dostáváme, že v intervalu I1 má rovnice dvě různá řešení a v intervalu I2 nemá žádné reálné řešení. Můžete si prohlédnout graf funkce f(p) = 4p2 − 36. V bodech plus a minus tři je nulová, v intervalu I2 je záporná a v intervalu I1 je kladná.

Graf funkce f(p)=4p^2-36

Dopočítání kořenů rovnice

Nyní nám zbývá dopočítat řešení rovnice v těch případech, kdy rovnice řešení má. Začneme případem, kdy má rovnice jeden dvojnásobný kořen, tedy když je diskriminant rovný nule. To je v případě, kdy je parametr rovný plus nebo minus odmocnině z devíti.

Případ první, p = 3. Rovnice má pak tvar:

x2+2⋅3x+9=0.

Vypočítáme diskriminant této rovnice. Měl by nám vyjít nulový:

D=b2−4ac=62−4⋅1⋅9=36−36=0.

Dopočítáme kořen podle vzorce:

x=−b±02a=−62=−3.

Případ druhý, p = −3. Rovnice má tvar:

x2−2⋅3x+9=0.

Spočítáme diskriminant:

D=b2−4ac=(−6)2−4⋅1⋅9=36−36=0.

Dopočítáme kořen:

x=−b±02a=62=3.

V posledním kroku už jen dopočítáme, jaká řešení má rovnice, pokud je parametr z množiny (−∞,−3) ∪ (3, ∞). Diskriminant máme spočítaný, takže dopočítáme kořeny rovnice podle vzorce.

x1,2=−2p±4p2−362=−2p±4(p2−9)2=−2p±2p2−92=−p±p2−9.

Na konci jsme zlomek vykrátili dvojkou. Toto jsou tedy kořeny kvadratické rovnice, pokud je parametr z intervalu (−∞,−3) ∪ (3, ∞). Pokud je parametr z intervalu (−3, 3), pak rovnice nemá reálné řešení.

Kapitoly: Základní kvadratická rovnice, Řešení pomocí diskriminantu, Parametrická kvadratická rovnice, Řešení v oboru komplexních čísel