Komplexní čísla
Komplexní čísla jsou nástavbou reálných čísel. V oboru reálných čísel můžeme dělat většinu klasických operací jako je sčítání, odečítání, násobení a dělení (krom dělení nulou). V reálných číslech můžeme také odmocňovat, ale pouze nezáporná čísla. To představuje trhlinu, například když počítáme kvadratickou rovnici a vyjde nám záporný diskriminant. Tuto trhlinu zalepují komplexní čísla.
Co je to komplexní číslo
Od běžných čísel se ta komplexní liší především v tom, že obsahují dvě části — reálnou a imaginární. Komplexní číslo je dvojice uspořádaných čísel [x, y], kde číslo x představuje reálnou část a číslo y imaginární část. Pokud je reálná část nulová, jedná se o ryze imaginární komplexní číslo. Samotná čísla x a y jsou reálná.
Množina komplexních čísel se značí velkým písmenem cé: ℂ.
Rovnost komplexních čísel: na rozdíl od běžných čísel komplexní čísla obsahují dvě složky. Pokud se tak mají dvě komplexní čísla rovnat, musí se rovnat v obou složkách. Tato komplexní čísla jsou tak navzájem různá: [2, 3] ≠ [0, 3] ≠ [2, 0]. Komplexní čísla z1 = [1, 2] a z2 = [1, 2] si jsou rovna: z1 = z2.
Algebraický tvar a imaginární jednotka
Komplexní čísla se častěji zapisují v algebraickém tvaru, který vypadá následovně. Komplexní číslo [x, y] má algebraický tvar x + yi, kde i se nazývá imaginární jednotka. Pro druhou mocninu imaginární jednotky platí velmi důležitý vztah:
Tato rovnice se bude dále často používat, spolu s dalšími mocninami. Vyšší mocniny se už totiž dají vypočítat běžným způsobem. Například pokud bychom chtěli zjednodušit i3, můžeme výraz podle pravidel počítání s mocninami rozložit na i2 · i. Už víme, že i2 je rovno minus jedné. Druhé íčko už nijak nerozložíme, takže dostaneme: i3 = −i.
Podobně pro i4. To můžeme rozložit na i2 · i2, přičemž i2 = −1, takže dostáváme: −1 · − 1 = 1.
Takže i4 = 1. Toho faktu můžeme využít, pokud počítáme ještě vyšší mocniny imaginární jednotky. Například když počítáme i7, tak si to můžeme rozložit na i4 · i3. Víme, že i4 = 1, takže dostaneme: 1 · i3. A víme, že i3 = −i. Výsledek je: 1 · (−i) = −i.
Sčítání a násobení
Komplexní čísla můžeme sčítat a násobit. Při sčítání dvou komplexních čísel z1 a z2 pouze sečteme zvlášť reálné části a imaginární části:
Příklad: z1 = 3 + 7i a z2 = 5 + 8i. Součet by vypadal takto: z1 + z2 = (3 + 5) + (7 + 8)i = 8 + 15i.
Součin dvou komplexních čísel je už trochu složitější, ale lze to rozepsat do klasického násobení závorek. Základní vzorec vypadá takto:
A jak jsme se k němu dostali? Zkusíme si vynásobit z1 · z2 stejně, jako bychom násobili běžnou závorku. Dostaneme:
Protože i2 = −1, dostaneme po úpravě posledního členu:
A teď už jen dáme k sobě členy bez imaginární jednotky a s ní:
Příklad. Zkusíme vynásobit čísla 5 + 6i a 4 + 7i. Dostaneme:
Opačná, převrácená a komplexně sdružená čísla
-
Opačné číslo ke komplexnímu číslu x + yi má tvar −x − yi. Podobně jako v případě reálných čísel získáme opačné číslo tak, že dané komplexní číslo vynásobíme minus jedničkou. Příklad: opačné číslo k 2 + 7i je −2 − 7i. Opačné číslo k −5 + 8i je 5 − 8i apod.
-
Převrácené číslo ke komplexnímu číslu x + yi má tvar
. Převrácené číslo k číslu 4 − 2i má tak tvar . -
Komplexně sdružené číslo k číslu x + yi má tvar x − yi. Značí se obvykle pomocí pruhu takto:
, případně pomocí hvězdičky z*. Takové číslo je číslo komplexně sdružené ke komplexnímu číslu z. Komplexně sdružené číslo k číslu 2 + 9i je číslo 2 − 9i.
Odečítání a dělení
Když už máme definované opačné a převrácené číslo, můžeme definovat také operace odečítání a dělení. Pokud chceme odečíst dvě komplexní čísla, z1 − z2, tak k číslu z1 přičteme opačné číslo čísla z2. V praxi dostaneme jednoduchý vzorec:
Podobně dělení z1 / z2 převedeme na násobení tak, že vynásobíme z1 · z2′, kde z2′ je převrácené číslo k číslu z2.
Absolutní hodnota
Absolutní hodnotu komplexního čísla z vypočítáme pomocí vzorečku:
(V druhé odmocnině je to druhé z komplexně sdružené číslo k z.) Význam tohoto vzorce je dobře vidět v geometrickém vyjádření komplexních čísel.
Každé komplexní číslo, jehož absolutní hodnota je rovna jedné, se nazývá komplexní jednotka. Příklady komplexních jednotek: 1, i,
Vlastnosti absolutní hodnoty:
- Absolutní hodnotou komplexního čísla je reálné číslo.
- |z| ≥ 0
- |z| = |−z| = |z*|, kde z* je komplexně sdružené číslo.
Video
Jestli se radši koukáte, než čtete, pusťte si následující video o komplexních číslech od Mirka Olšáka.
http://www.youtube.com/watch?v=Ip69mJyF-8s
Další zdroje
Kapitoly: Komplexní čísla, Grafické znázornění komplexních čísel, Goniometrický tvar komplexního čísla