Určitý integrál
Určitý integrál slouží k měření velikosti plochy obrazců, které jsou popsány nějakou funkcí.
Motivace
Mějme dánu funkci
Zajímá nás velikost modře zvýrazněné plochy. Jak bychom ji určili? Můžeme postupovat tak, že rozdělíme celou modrou plochu na několik menších ploch a poté spočítáme obsahy těchto menších ploch a všechny tyto dílčí obsahy sečteme. Abychom vypočítali obsah menších ploch, musí tato menší plocha mít nějaký rozumný tvar, abychom obsah spočítali pomocí nějakého vzorce. Nabízí se obdélník.
Jako první zvolíme rostoucí posloupnost bodů x0 až xn takových, že x0 = a, xn = b. Čím větší n, tím přesnější výsledek dostaneme. Zvolíme jednoduchou posloupnost x0 = 0, x1 = 1, x2 = 2, …, x10 = 10. Ze sousedních bodů vytvoříme intervaly ⟨xi − 1, xi⟩, tj. získáme množinu intervalů
První interval označíme D1, druhý D2, atd. Dále nalezneme minimální hodnoty funkce f v každém intervalu Di. Například v D1 má funkce f minimální hodnotu pro x = 0 a f(0) = 0. V D2 je nejnižší hodnota v bodě x = 1 a
Nyní do grafu zakreslíme obdélníky. i-tý obdélník bude mít šířku xi − xi − 1 a výšku mi:
Vidíme, že každému intervalu náleží jeden obdélník, který je celý pod křivkou, ale zároveň je nejvyšší. Výška každého obdélníku v i-tém intervalu je právě mi. Pokud bychom nyní sečetli obsahy těchto obdélníků, získali bychom přibližný odhad velikosti plochy pod křivkou. Čím více obdélníků pod křivku nakreslíme, tím přesnější odhad získáme. Obsah i-tého obdélníku bychom vypočítali jako si = mi · (xi − xi − 1), takže součet všech obdélníků by pak byl:
Můžeme postupovat opačně: místo toho, abychom brali vždy minimální funkční hodnotu na intervalu Di, vezmeme největší funkční hodnotu. Tyto funkční hodnoty bychom označili Mi. Obdélníky by pak vypadaly takto:
Opět každému intervalu náleží jeden obdélník a ten má vždy výšku Mi. Horní stěna obdélníku se křivky dotýká vždy jen v lokálních maximech daného intervalu. Sečtením obsahů jednotlivých obdélníků bychom získali další odhad velikosti obsahu plochy pod křivkou. Tento obsah bychom spočítali jako
Opět platí, že pokud bychom zvětšili počet obdélníků, získáme přesnější odhad.
Zavedeme pojmy dolní a horní integrální součet. Řekneme, že s(D, f) je dolní integrální součet a jeho hodnota je rovna
kde f je spojitá funkce na intervalu ⟨a, b⟩, kde x0 = a, xn = b, D je dělení intervalu ⟨a, b⟩ na menší intervaly a n je počet těchto intervalů. Horní integrální součet označíme S(D, f) a je roven:
kde f je funkce a D dělení intervalu ⟨a, b⟩ na n intervalů.
Přitom ale, zjednodušeně řečeno, platí, že čím větší je D, tím více jsou si hodnoty s(D, f) a S(D, f) blíže, až se budou někde v nekonečnu rovnat. Platí tak, že existuje jediné reálné číslo A takové, že
pro všechna možná dělení D. Co je A za číslo? Číslo A je právě obsah plochy pod křivkou, protože to je jediná hodnota, která je větší nebo rovna součtu obsahů obdélníků pod křivkou a zároveň menší nebo rovna součtu obsahů obdélníků „nad křivkou“.
Definice určitého integrálu
Z předchozí kapitoly víme, že pro spojitou funkci f na intervalu ⟨a, b⟩ platí s(D, f) ≤ A ≤ S(D, f) pro všechna dělení D. Toto číslo A se nazývá určitý integrál funkce f od a do b. Používáme pak označení
Newton-Leibnizova formule nám dále říká, že platí tento vztah:
kde F je primitivní funkce k funkci f. Pravá část rovnice se občas zapisuje i takto:
Geometrický význam určitého integrálu je pak již zmíněný obsah plochy pod křivkou nezáporné funkce f. Začali jsme funkcí
Jako první zintegrujeme funkci f:
Primitivní funkce F tak má tvar
Přibližný obsah plochy pod křivkou na intervalu ⟨0, 10⟩ je 14,339.
Kapitoly: Integrál, Integrace per partes, Integrace substitucí, Určitý integrál