✖

Normálový vektor přímky

Normálový vektor přímky p je vektor, který je kolmý k přímce p a jeho souřadnice vychází z obecné rovnice přímky.

Motivace

Máme přímku p, která prochází body A[0, 1], B[2, 5]. Přímka odpovídá grafu funkce y = 2x + 1, takže obecná rovnice přímky má tvar −2x + y − 1 = 0. Obrázek:

Přímka p

Obecná rovnice má obecný tvar ax + by + c = 0, v našem případě tak pro rovnici −2x + y − 1 = 0 platí a = −2, b = 1, c = −1. Jaký geometrický význam mají parametry a, b? Zkusíme si schválně jen tak pro zábavu nakreslit do obrázku vektor u→=(a,b), tj. vektor u→=(−2,1):

Přímka p s vektorem \vec{\mathbf{u}} = \left(-2, 1\right)

Poměrně jasně vidíme, že tento vektor je kolmý k přímce p. Není to náhoda, pokud bychom vzali jakoukoliv obecnou rovnici přímky ax + by + c = 0, tak vektor (a, b) by byl kolmý k této přímce. Takovému vektoru říkáme normálový vektor přímky p.

Vlastnosti normálového vektoru

Z vlastností skalárního součinu vektorů víme, že skalární součin dvou vektorů je nulový právě tehdy, když jsou na sebe vektory kolmé. Protože směrový vektor přímky p je rovnoběžný s přímkou p, tak to znamená, že jakýkoliv směrový vektor přímky p je kolmý k normálovému vektoru. Pokud spočítáme směrový vektor z úsečky AB→, dostaneme vektor

v→=B−A=[2,5]−[0,1]=[2,4]

Zakresleno v obrázku:

Normálový vektor \vec{\mathbf{u}} je kolmý ke směrovému vektoru \vec{\mathbf{v}}

Když si trochu pohrajeme se skalárním součinem dvou vektorů, který je pro připomenutí definovaný jako

(u1,u2)⋅(v1,v2)=u1⋅v1+u2⋅v2,

tak zjistíme, že máme-li reálná čísla a, b, pak skalární součin vektorů (a, b) a (−b, a) a vektorů (a, b) a (b, −a) nám vždy vyjde nula:

(a,b)⋅(−b,a)=a⋅(−b)+b⋅a=0(a,b)⋅(b,−a)=a⋅b−b⋅a=0

A teď se vraťme k přímce p dané obecnou rovnicí ax + by + c = 0 a k normálovému vektoru (a,b), který je kolmý k této přímce. Ale počkat! Přece díky předchozí vlastnosti víme, že vektory (−b, a) a (b, −a) mají s normálovým vektorem nulový skalární součin, takže vektory (−b, a) a (b, −a) musí být kolmé k normálovému vektoru! A protože normálový vektor je kolmý k přímce, tak vektor kolmý k tomuto vektoru musí být naopak rovnoběžný s původní přímkou p! Mazec!

Můžeme si do obrázku zakreslit vektory v→1=(−b,a) a v→2=(b,−a). Přímka má obecnou rovnici −2x + y − 1 = 0, takže po dosazení máme zelené vektory v→1=(−1,−2) a v→2=(1,2):

Dva nové směrové vektory \vec{\mathbf{v}}_1, \vec{\mathbf{v}}_2

Určení obecné rovnice přímky z normálového vektoru a bodu

Už víme, že obecnou rovnici přímky můžeme celkem snadno vyjádřit z parametrické rovnice. Pokud známe normálový vektor n→, můžeme obecnou rovnici také snadno určit. Takže mějme bod A[5, 13], kterým přímka p prochází a její normálový vektor n→=(4,−6). Přímka p má obecnou rovnici ax + by + c = 0, z definice normálového vektoru přitom už můžeme hned určit koeficienty a, b, které se tak rovnají a = 4, b = −6, tj. souřadnicím normálového vektoru. Obecná rovnice přímky má tvar

4x−6y+c=0

Zbývá nám dopočítat koeficient c. Tato rovnice popisující přímku p musí platit pro všechny body, které na přímce p leží. Což znamená, že když za x, y dosadíme souřadnice bodu, který leží na přímce p, rovnice musí být platná. Stačí tak dosadit bod A, kterým přímka p jistě prochází. Bod A má souřadnice A[5, 13], takže do rovnice 4x − 6y + c = 0 dosadíme x = 5, y = 13:

4⋅5−6⋅13+c=020−78+c=0c=78−20c=58

Celá obecná rovnice přímky p má tak tvar

4x−6y+58=0.

Dva směrové vektory přímky p jsou u→1=(6,4) a u→2=(−6,−4).

Přímka a její zelené směrové vektory \vec{\mathbf{u}}_1, \vec{\mathbf{u}}_2 a modrý normálový \vec{\mathbf{n}}

Odkazy a zdroje

Kapitoly: Parametrické vyjádření přímky, Obecná rovnice přímky, Normálový vektor přímky, Směrnicový tvar přímky, Rovnice přímky v prostoru