Směrnicový tvar přímky
Směrnicový tvar přímky vychází z velikosti úhlu, který svírá přímka s osou x.
Motivace
Máme přímku p, která má obecnou rovnici ax + by + c = 0. Víme, že grafem lineární funkce je právě přímka. Přitom lineární funkci jako takovou obvykle zapisujeme ve tvaru y = f(x). Mohli bychom tak chtít převést obecnou rovnici přímky ax + by + c = 0 právě na tento tvar. Abychom toho docílili, potřebujeme, aby b ≠ 0, protože potřebujeme z rovnice osamostatnit y a tedy celou rovnici vydělit b. Pokud tak b ≠ 0, můžeme obecnou rovnici upravit takto:
Tím jsme získali zápis běžné lineární funkce. Protože je tento zápis docela složitý, provádíme nahrazení, takže položíme rovnosti
a pak můžeme předchozí rovnici zapsat ve tvaru:
Není to žádný jiný tvar, jen jsme místo škaredého zlomku
Pokud by platilo, že b = 0, pak by přímka byla rovnoběžná s osou y a obecná rovnice takové přímky by měla tvar ax + c = 0. Pokud tuto rovnici vydělíme číslem a a upravíme, získáme:
Protože zlomek
Když to shrneme, každou přímku, která není rovnoběžná s osou y můžeme napsat ve tvaru y = kx + q, kde k, q ∈ ℝ a každou přímku rovnoběžnou s osou y můžeme napsat ve tvaru x = m, kde m ∈ ℝ.
Rovnici ve tvaru y = kx + q se pak říká směrnicový tvar přímky a koeficient k nazýváme směrnicí přímky.
Příklad
Máme přímku, která prochází body A[2, 8], B[8, 10]. Určete směrnicový tvar přímky. Směrnicový tvar se nejlépe určuje z obecné rovnice přímky, takže nejprve sestrojíme ji. Obecná rovnice má tvar ax + by + c = 0, kde (a, b) je normálový vektor, takže nalezneme normálový vektor. Směrový vektor má souřadnice [8, 10]−[2, 8] = [6, 2], takže normálový vektor
Za souřadnice [x, y] dosadíme do rovnice nějaký bod, kterým přímka jistě prochází. Například bod B[8, 10]. Takže dosadíme do rovnice x = 8, y = 10:
Vychází nám obecná rovnice
Tuto rovnici můžeme vydělit −2, získáme o trochu hezčí tvar:
Směrnicový tvar získáme tak, že osamostatníme y. Převedeme všechny ostatní členy na pravou stranu a následně rovnici vydělíme třemi:
Poslední řádek představuje přímku ve směrnicovém tvaru. Pokud bychom chtěli znát koeficienty k, q, zapsali bychom si
Pokud by nám zrovna koeficient q nevyšel tak nešikovně
Směrnice přímky
Máme-li rovnici přímky ve směrnicovém tvaru y = kx + q, pak číslu k říkáme směrnice přímky. Směrnice přímky má souvislost s úhlem, který svírá přímka s kladnou poloosou x. Podívejte se na následující obrázek:
Obrázek zachycuje čtyři různé přímky s různými směrnicemi k, ale vždy se stejným koeficientem q = 2. Všechny přímky jsou tak ve tvaru y = kx + 2. Všimněte si, že jak se plynule mění hodnota směrnice, tj. číslo před neznámou x, tak se mění i úhel, který svírá přímka s kladnou poloosou x. Např. fialová přímka
V tomto případě platí, že čím větší je směrnice, tím větší je i úhel, který přímka s poloosou svírá. Směrnice fialové přímky
Vidíme, že směrnice k má s úhlem nějaký vztah. Prozkoumáme ho blíže. Zobrazíme si jen fialovou přímku
Budeme se nyní snažit vyjádřit úhel ϵ za pomocí úseček AC a BC. Abychom to mohli udělat, potřebujeme znát délky těchto úseček. Označme si souřadnice bodů A a B takto: A = [x1, y1] = [2, 3] a B = [x2, y2] = [6, 5]. Délka úsečky AC tak se bude rovnat rozdílu |x2 − x1| = |6 − 2| = 4. Vezmeme x-ovou souřadnici bodu B, která je shodná s x-ovou souřadnicí bodu C a odečteme od tohoto čísla x-ovou souřadnici bodu A. Tím získáme délku úsečky AC. Totéž uděláme s úsečkou BC, akorát vezmeme y-ové souřadnice. Platí tak |BC| = |y2 − y1| = |5 − 3| = 2.
Dále použijeme goniometrické funkce, konkrétně tangens. V pravoúhlém trojúhelníku ABC platí pro úhel ϵ,
Tangens úhlu ϵ, který je stejný jako úhel δ, nám tak vyšel
Máme-li přímku p, která má směrnicovou rovnici y = kx + q, tak směrnice k je rovna tangensu úhlu, který svírá přímka p s kladnou poloosou x.
Odkazy a zdroje
Kapitoly: Parametrické vyjádření přímky, Obecná rovnice přímky, Normálový vektor přímky, Směrnicový tvar přímky, Rovnice přímky v prostoru