Binomické rozdělení
Vezměte si test s pěti otázkami. U každé otázky jsou čtyři možnosti a právě jedna z nich je správná. Na test jste se vůbec neučili, a tak u každé otázky jen tipujete. S jakou pravděpodobností trefíte právě dvě otázky? Právě k tomuhle slouží binomické rozdělení.
S jednou otázkou by to byla hračka. Ze čtyř možností je jedna správná, takže ji trefíme s pravděpodobností
Jedno konkrétní pořadí
Nejdřív se zaměříme na jedno konkrétní pořadí. Řekněme, že trefíme první dvě otázky a zbylé tři pokazíme. Zapíšeme si to jako UUNNN, kde U znamená úspěch, tedy správnou odpověď, a N neúspěch, tedy špatnou.
Otázky na sobě nezávisí — to, že jsme trefili první otázku, druhé otázce nijak nepomůže ani neuškodí. Můžeme tedy vynásobit pravděpodobnosti jednotlivých otázek:
Opakující se činitele sbalíme do mocnin:
Umocníme:
Jenže tohle je jen jedna z možností. Dvě správné odpovědi se nám mohou objevit i v pořadí UNUNN, NNNUU a tak dále. Každé takové pořadí má stejnou pravděpodobnost
A kolik takových pořadí vlastně existuje? Z pěti otázek vybíráme dvě, které budou správně, a nezáleží na tom, v jakém pořadí je vybereme. To jsou přesně kombinace:
Existuje tedy deset různých pořadí a každé má pravděpodobnost
Při tipování tedy trefíte právě dvě otázky s pravděpodobností zhruba 26 %. Lákavé je spočítat jen
Vzorec
Tentýž postup zvládne libovolný počet otázek i libovolnou pravděpodobnost. Obecně se každé otázce říká pokus a správné odpovědi úspěch. Počet úspěchů si označíme jako náhodnou veličinu X (neboli náhodnou proměnnou) a binomické rozdělení je pak rozdělení pravděpodobnosti této veličiny. Pokud hledáte jen vzorec, pravděpodobnost, že z n pokusů bude úspěšných právě k, vypočítáte jako
kde p je pravděpodobnost úspěchu v jednom pokusu. Mocnina pk odpovídá k úspěchům, mocnina (1 − p)n − k zbylým n − k neúspěchům a kombinační číslo
Náš test má n = 5, k = 2 a
Vyšlo to stejně jako předtím — vzorec je vlastně jen zkrácený zápis postupu z předchozího oddílu.
Pozor, vzorec se hodí jen za určitých podmínek. Musí platit čtyři věci:
- počet pokusů n je předem daný,
- pokusy jsou na sobě nezávislé,
- ve všech pokusech je stejná pravděpodobnost úspěchu p,
- každý pokus má jen dva výsledky: úspěch, nebo neúspěch.
Tipování v testu všechny čtyři podmínky splňuje. Jakmile byste ale u některých otázek odpověď znali, pravděpodobnost úspěchu by se mezi otázkami lišila a vzorec by přestal platit.
Alespoň
V praxi nás často nezajímá „právě dvě“, ale „alespoň jedna“. Jaká je pravděpodobnost, že tipováním trefíme alespoň jednu otázku? Šlo by to tak, že spočítáme P(X = 1), P(X = 2) až P(X = 5) a všechno sečteme. Rychlejší cesta vede přes doplňkový jev. Opakem „alespoň jedna správně“ je „všechno špatně“. Nic netrefit znamená netrefit pětkrát po sobě:
Výsledek odečteme od jedničky:
Alespoň jednu otázku trefíme s pravděpodobností asi 76 %. Zní to nadějně, jenže s jednou správnou odpovědí z pěti test nenapíšete.
Předpokládejme, že na úspěšné složení testu potřebujeme alespoň tři správné odpovědi. Doplněk by nám tu nepomohl, i ten by měl tři členy, proto sečteme tři případy přímo. Nejdřív tři správně:
Čtyři správně:
Nakonec všech pět správně:
Sečteme:
Tipováním test zvládneme s pravděpodobností zhruba 10 %. Učit se tedy má smysl.
Když stejným vzorcem spočítáme i
Teď si můžeme zkontrolovat, jestli jsme se nepřepočítali. Všechny čitatele musí dát dohromady 1024, protože některý počet správných odpovědí nastane určitě:
Sedí. Graf také ukazuje, že nejčastěji trefíme jednu otázku. V průměru trefíme
Kapitoly: Pravděpodobnost, Doplňkový jev, Binomické rozdělení, Podmíněná pravděpodobnost, Pravděpodobnost výhry ve Sportce, Pravděpodobnost výhry v Eurojackpotu