✖

Lineární lomená funkce

Lineární lomená funkce je funkce, která má v čitateli i ve jmenovateli lineární funkci:

y=ax+bcx+d

Úplně nejjednodušší lineární lomená funkce je y=kx. Možná ji znáte ze základní školy jako nepřímou úměrnost z trojčlenky. Z Opavy do Ostravy je to zhruba 30 kilometrů. Pojedete-li 30 km/h, budete tam za hodinu, při 60 km/h za půl hodiny a na kole 15 km/h dorazíte za dvě hodiny. Dvakrát vyšší rychlost, poloviční čas. Doba jízdy v hodinách je tedy

t=30v,

kde v je rychlost v kilometrech za hodinu. A to je právě funkce y=kx s k = 30.

Grafem lineární lomené funkce je hyperbola, a to rovnoosá, tedy s asymptotami kolmými na sebe. Oproti obrázkům v tamním článku je navíc natočená tak, že se nepřibližuje ke zkříženým šikmým přímkám, ale k vodorovné a svislé. Takhle vypadá třeba graf funkce y=x−1x−2, asymptoty jsou modré čárkované přímky x = 2 a y = 1:

Graf funkce y=\frac{x-1}{x-2} s asymptotami x=2 a y=1

K předpisu patří ještě dvě podmínky, c ≠ 0 a ad − bc ≠ 0. Kdyby bylo c = 0, ve jmenovateli by nebylo žádné x a dostali bychom obyčejnou lineární funkci. Při ad − bc = 0 je zase čitatel násobkem jmenovatele, zlomek se zkrátí a zůstane konstantní funkce.

Funkce k lomeno x

Začneme funkcí y=kx. Za x nulu dosadit nesmíme, protože nulou dělit neumíme, a definiční obor proto je D(f) = ℝ ∖ {0}. Nulu ale nikdy nedostaneme ani jako výsledek, zlomek s nenulovým čitatelem nulový být nemůže. Proto i obor hodnot je H(f) = ℝ ∖ {0}.

Zkusíme dosadit pár čísel do funkce y=2x. Pro x = 1 vyjde y = 2, pro x = 2 dostaneme y = 1 a pro x = 4 už jen y=12. Čím větší x, tím těsněji se graf přimyká k ose x, aniž by se jí kdy dotkl. Naopak čím blíž je x k nule, tím větší y dostaneme: pro x=110 vyjde y = 20. Graf tedy vystřelí podél osy y vzhůru. U záporných x je to totéž, jen s opačným znaménkem.

Graf funkce y=\frac{2}{x} (červeně) a y=-\frac{2}{x} (modře)

Červená křivka na obrázku patří funkci y=2x, modrá funkci y=−2x. Oranžové body odpovídají hodnotám, které jsme si právě spočítali. O poloze větví rozhoduje znaménko čísla k:

  • pro k>0 leží větve hyperboly v I. a III. kvadrantu,
  • pro k<0 leží ve II. a IV. kvadrantu.

Osám x a y, ke kterým se graf přibližuje, říkáme asymptoty.

Teď ale pozor na past, do které padá skoro každý. Funkce y=2x je přece klesající, ne? Každá červená větev zvlášť opravdu klesá. Jenže zkusme x1 = −1 a x2 = 1. Platí x1<x2, a přitom f(−1) = −2 je menší než f(1) = 2. Funkce tedy není klesající na celém D(f), je klesající samostatně na intervalu (−∞, 0) a samostatně na intervalu (0, ∞). Kdo napíše, že je klesající na ℝ ∖ {0}, má chybu.

Posunutý graf a převod obecného tvaru

Graf funkce y=kx můžeme posouvat stejně jako parabolu u kvadratické funkce. Funkce

y=kx−m+n

má týž graf jako y=kx, jen posunutý o m doprava a o n nahoru. Pozor na znaménko: ve jmenovateli je x − m, takže kx−3 se posouvá o tři doprava, ne doleva. S grafem se posunou i asymptoty, takže už to nejsou osy, ale přímky x = m a y = n. Svislá asymptota leží tam, kde je ve jmenovateli nula. Když se x blíží k číslu m, je jmenovatel malinký a zlomek obrovský, takže graf uhání nahoru nebo dolů. Vodorovná asymptota leží tam, kam se funkční hodnoty blíží, když je x hodně daleko od nuly, na kladné i záporné straně. Zlomek kx−m je pak téměř nulový a zbude jen n.

Obecný předpis y=ax+bcx+d ale v tomhle tvaru obvykle nemáme. Ukážeme si převod na funkci

y=2x+1x−1.

Ve jmenovateli je x − 1, a tak se pokusíme tentýž výraz vyrobit i v čitateli. Dvojnásobek x − 1 je 2x − 2, a abychom z toho dostali čitatel 2x + 1, musíme přičíst ještě tři:

2x+1=2⋅(x−1)+3

Dosadíme do zlomku:

y=2⋅(x−1)+3x−1

Zlomek rozdělíme na součet dvou:

y=2⋅(x−1)x−1+3x−1

V prvním zlomku zkrátíme x − 1:

y=2+3x−1

K témuž výsledku se dopracujete i dělením mnohočlenů: (2x + 1):(x − 1) vyjde 2 se zbytkem 3. Z výsledku už snadno vyčteme m = 1, n = 2 a k = 3. Asymptoty jsou přímky x = 1 a y = 2. Jelikož je k kladné, leží větve vůči asymptotám vpravo nahoře a vlevo dole, podobně jako u y=2x.

Definiční obor poznáme podle jmenovatele, který nesmí být nulový, tedy x ≠ 1. Hodnoty 2 funkce naopak nenabude, protože zlomek 3x−1 nulový být nemůže:

D(f)=R∖{1},H(f)=R∖{2}

Zbývají průsečíky s osami. V průsečíku s osou x je y = 0 a zlomek je nulový jedině tehdy, když je nulový čitatel:

2x+1=0/−12x=−1/:2x=−12

Průsečík s osou y najdeme tak, že za x dosadíme nulu:

y=2⋅0+10−1=1−1=−1

Graf protíná osu x v bodě [−12,0] a osu y v bodě [0, −1]. Oba průsečíky jsou na obrázku oranžově, asymptoty šedě čárkovaně:

Graf funkce y=\frac{2x+1}{x-1} s asymptotami x=1 a y=2

Všimněte si, že průsečík s osou y vyšel i z upraveného tvaru: 2+30−1=2−3=−1. Sedí.