✖

Exponenciální a logaritmické nerovnice

Exponenciální nerovnice je exponenciální rovnice, ve které je místo rovnítka znaménko nerovnosti. Třeba tahle:

2x>8

Postup začíná stejně jako u rovnice. Osmičku zapíšeme jako mocninu dvojky:

2x>23

U rovnice 2x = 23 bychom teď porovnali exponenty a vyšlo by x = 3. Proč to smíme? Funkce 2x je rostoucí: čím větší exponent, tím větší mocnina. Žádnou hodnotu proto nenabývá dvakrát a dvě mocniny dvojky se rovnají jen tehdy, když mají stejný exponent. Stejná úvaha nám pomůže i u nerovnice, jen musíme navíc rozhodnout, kterým směrem. Dvojka na něco je větší než dvojka na třetí právě tehdy, když je to něco větší než tři:

x>3

Řešením je interval (3, ∞). Sedí to: 24 = 16 je víc než osm, ale 22 = 4 už ne. Na obrázku je to ta část osy x, nad kterou je červený graf výš než zelená přímka.

Červený graf y=2^x protíná zelenou přímku y=8 nad číslem 3

Jinak dopadne nerovnice se základem menším než jedna, třeba (12)x>8. Funkce (12)x je klesající: čím větší exponent, tím víckrát násobíme jednou polovinou a tím menší číslo vyjde. Na obrázku je modře:

Modrý graf y=\left(\frac12\right)^x protíná zelenou přímku y=8 nad číslem -3

Nad přímku y = 8 vystoupí jen vlevo od −3, takže nerovnice (12)x>8 má řešení x < −3. Znaménko se otočilo. Celé kouzlo exponenciálních nerovnic spočívá v tomto pravidle:

  • základ větší než jedna: funkce je rostoucí a znaménko nerovnosti zůstane,
  • základ mezi nulou a jedničkou: funkce je klesající a znaménko se otočí.

Základ menší než jedna

Pustíme se do nerovnice

(13)x≥9.

Devítku musíme zapsat jako mocninu třetiny. Třetina na minus první dává tři, třetina na minus druhou devět:

(13)x≥(13)−2

Základy se shodují, jenže základ 13 je menší než jedna. Exponenty tedy porovnáme a znaménko otočíme:

x≤−2

Řešením je interval (−∞, −2⟩. Ověříme na x = −3: (13)−3=33=27, což je skutečně víc než devět.

Nejčastější chyba u těchto příkladů zní: neotočil jsem znaménko. Kdo napíše x ≥ −2, tomu by vyhovovala třeba nula. Jenže (13)0=1 a jednička je menší než devět.

Pokud se vám se zlomky v základu nepracuje dobře, můžete 13 přepsat na 3−1. Nerovnice pak zní 3−x ≥ 32, tedy −x ≥ 2. Základ je tentokrát větší než jedna a znaménko zůstane, jenže při dělení minus jedničkou se otočí podle pravidel pro úpravy nerovnic. Vyjde opět x ≤ −2. Znaménko se otočí tak či tak.

Když nejde stejný základ

V nerovnici 3x < 5 pětku jako mocninu trojky s celým exponentem nezapíšeme. Poradíme si stejně jako u rovnic: obě strany zlogaritmujeme, tentokrát logaritmem o základu tři. Ten je rostoucí, znaménko se tedy nezmění: log3 3x < log3 5, tedy x < log3 5. Výsledek tak klidně necháme. Přibližnou polohu čísla odhalí nerovnost 3 < 5 < 9, takže log3 5 je mezi log3 3 = 1 a log3 9 = 2.

Logaritmické nerovnice

U logaritmických nerovnic platí stejné pravidlo o základu a přibývá jedna podmínka, kterou známe z logaritmických rovnic: argument logaritmu musí být kladný. Zkusme to na nerovnici

log2⁡(x−1)<3.

Nejdřív podmínka: x − 1>0, tedy x>1. Pak trojku zapíšeme jako logaritmus o základu dva, protože 23 = 8:

log2⁡(x−1)<log2⁡8

Základ dva je větší než jedna, logaritmus je rostoucí a znaménko zůstane:

x−1<8/+1x<9

Nakonec výsledek spojíme s podmínkou. Musí platit x>1 a zároveň x<9, takže řešením je interval (1, 9). Pro kontrolu vezmeme x = 5: log2 4 = 2, což je skutečně méně než tři.

Graf y=\log_2(x-1) leží pod přímkou y=3 pro x mezi 1 a 9

Na obrázku je řešení vidět: červený graf je pod zelenou přímkou pro všechna x od jedničky do devítky. Vlevo od jedničky graf vůbec není, protože tam logaritmus neexistuje. To je ta podmínka x>1.

Tady se chybuje jinak než u exponenciálních nerovnic. Kdo na podmínku zapomene, napíše výsledek x<9. Do toho ale patří i nula a log2(0 − 1) = log2(−1) neexistuje. U rovnice by zapomenutou podmínku prozradila zkouška, jenže u nerovnice vychází nekonečně mnoho čísel a všechna dosadit nejdou. Podmínku proto píšeme vždy hned na začátek.

V posledním příkladu se potkají obě pasti:

log12⁡x>2

Podmínka je x>0. Dvojku zapíšeme jako logaritmus o základu jedna polovina, protože (12)2=14:

log12⁡x>log12⁡14

Základ je menší než jedna, znaménko se tedy podruhé otočí:

x<14

S podmínkou x>0 dostaneme řešení (0,14). Ověříme třeba x=18: jedna polovina na třetí je jedna osmina, takže log12⁡18=3, a to je opravdu víc než dva.