Iracionální rovnice
Iracionální rovnice je rovnice, ve které je neznámá schovaná pod odmocninou. Název neznamená, že by rovnice byla nerozumná, jen že se v ní objevují odmocniny, z nichž často vycházejí iracionální čísla. Třeba tahle:
Odmocniny se zbavíme tak, že celou rovnici umocníme na druhou. Umocnění s odmocninou se vzájemně vyruší, protože
Pro jistotu ještě uděláme zkoušku: výsledek dosadíme zvlášť do levé strany zadání (L) a zvlášť do pravé (P) a porovnáme je.
Vyšlo L = P, souhlasí. Tohle dosazení vypadá jako přehnaná pečlivost, jenže u iracionálních rovnic patří k výpočtu stejně jako samotné umocnění; bez ní výsledek nemáte. Celý postup se vejde do čtyř kroků: osamostatnit odmocninu, umocnit rovnici, dořešit, co nám vyjde, a nakonec provést zkoušku.
Proč je zkouška povinná
Umocnění není ekvivalentní úprava. Z rovnosti dvou čísel sice plyne rovnost jejich druhých mocnin, opačným směrem to ale nefunguje: 3 ≠ − 3, a přitom 32 = (−3)2 = 9. Umocněním tak může vzniknout rovnice s víc řešeními, než měla ta původní. Podívejme se na rovnici
Obě strany umocníme a vše přehodíme na jednu stranu:
Dostali jsme kvadratickou rovnici. Rozkládá se na (x − 2)(x + 1) = 0, kořeny jsou tedy x = 2 a x = −1. Přichází na řadu zkouška, nejdřív s dvojkou:
Obě strany se rovnají, L = P, dvojka je tedy řešení. A co minus jednička?
Vlevo vyšla jednička, vpravo minus jednička, takže L ≠ P. Minus jednička řešením není, přestože nám ji výpočet poctivě vyplivl. Rovnice má jediné řešení x = 2.
Odkud se ten falešný kořen vzal? Nejlépe to ukáže obrázek. Levá strana rovnice je funkce
Šedě čárkovaně je funkce
Obrázek prozradí ještě něco: obě odmocniny, červená i šedá, začínají teprve v x = −2. Pod odmocninou nesmí být záporné číslo, takže rovnice má smysl jen pro x ≥ − 2. Falešná minus jednička do tohoto rozmezí spadá, podmínka ji proto nezachytí. Na světlo ji vytáhne až zkouška.
Nejdřív osamostatnit odmocninu
Pusťme se do další rovnice
Strašně to svádí rovnou umocnit levou stranu i s trojkou. Jenže druhá mocnina součtu se nepočítá po členech, (a + b)2 = a2 + 2ab + b2, takže by vyšlo
a odmocnina by v rovnici stále číhala, jen v ošklivější podobě. Proto odmocninu nejdřív osamostatníme na jedné straně a umocňujeme až potom:
Pravou stranu jsme umocnili stejným vzorcem, (x − 3)2 = x2 − 6x + 9. Kvadratická rovnice se rozkládá na (x − 6)(x − 2) = 0 s kořeny x = 6 a x = 2. Zkoušku začneme šestkou:
Platí L = P, šestka vyhovuje. Teď dvojka:
Čtyřka není dvojka, L ≠ P. Zrada. Řešením je jen x = 6.
Proč dvojka u zkoušky propadla? Po osamostatnění jsme měli
Někdy zkouška nepropustí nic. Rovnice
Dvě odmocniny
Jakmile se v rovnici sejdou dvě odmocniny, jedno umocnění zpravidla nestačí. Postup se ale nemění: osamostatnit, umocnit, a pokud odmocnina zbyde, celé kolečko zopakovat. Zkusme tuhle rovnici
Obě odmocniny najednou osamostatnit nejde, tak aspoň přesuneme
Vpravo jsme opět umocnili dvojčlen, takže se tam objevil prostřední člen
Umocnili jsme dvakrát, takže zkouška se tu hodí dvojnásob:
L = P, sedí, rovnice má řešení x = 4.