✖

Iracionální rovnice

Iracionální rovnice je rovnice, ve které je neznámá schovaná pod odmocninou. Název neznamená, že by rovnice byla nerozumná, jen že se v ní objevují odmocniny, z nichž často vycházejí iracionální čísla. Třeba tahle:

x+3=5

Odmocniny se zbavíme tak, že celou rovnici umocníme na druhou. Umocnění s odmocninou se vzájemně vyruší, protože (a)2=a:

x+3=5/2x+3=25/−3x=22

Pro jistotu ještě uděláme zkoušku: výsledek dosadíme zvlášť do levé strany zadání (L) a zvlášť do pravé (P) a porovnáme je.

L=22+3=25=5P=5

Vyšlo L = P, souhlasí. Tohle dosazení vypadá jako přehnaná pečlivost, jenže u iracionálních rovnic patří k výpočtu stejně jako samotné umocnění; bez ní výsledek nemáte. Celý postup se vejde do čtyř kroků: osamostatnit odmocninu, umocnit rovnici, dořešit, co nám vyjde, a nakonec provést zkoušku.

Proč je zkouška povinná

Umocnění není ekvivalentní úprava. Z rovnosti dvou čísel sice plyne rovnost jejich druhých mocnin, opačným směrem to ale nefunguje: 3 ≠ − 3, a přitom 32 = (−3)2 = 9. Umocněním tak může vzniknout rovnice s víc řešeními, než měla ta původní. Podívejme se na rovnici

x+2=x.

Obě strany umocníme a vše přehodíme na jednu stranu:

x+2=x/2x+2=x2/−x−20=x2−x−2

Dostali jsme kvadratickou rovnici. Rozkládá se na (x − 2)(x + 1) = 0, kořeny jsou tedy x = 2 a x = −1. Přichází na řadu zkouška, nejdřív s dvojkou:

L=2+2=4=2P=2

Obě strany se rovnají, L = P, dvojka je tedy řešení. A co minus jednička?

L=−1+2=1=1P=−1

Vlevo vyšla jednička, vpravo minus jednička, takže L ≠ P. Minus jednička řešením není, přestože nám ji výpočet poctivě vyplivl. Rovnice má jediné řešení x = 2.

Odkud se ten falešný kořen vzal? Nejlépe to ukáže obrázek. Levá strana rovnice je funkce y=x+2 (červeně), pravá strana přímka y = x (modře). Řešení rovnice je místo, kde se obě čáry protnou, a to je jen bod [2, 2], tedy x = 2.

Grafy odmocniny a přímky se protínají v jediném bodě, odmocnina se znaménkem minus potká přímku ve falešném kořeni

Šedě čárkovaně je funkce y=−x+2. Když umocníme y=x+2 i y=−x+2, minus zmizí a z obou je stejné y2 = x + 2. Umocnění tedy slije rovnice x+2=x a −x+2=x do jedné a kvadratická rovnice pak najde průsečíky obou. Šedá křivka se s přímkou potká v bodě [−1, −1], a právě odtud pochází naše minus jednička. Takového vetřelce spolehlivě odhalí jedině zkouška.

Obrázek prozradí ještě něco: obě odmocniny, červená i šedá, začínají teprve v x = −2. Pod odmocninou nesmí být záporné číslo, takže rovnice má smysl jen pro x ≥ − 2. Falešná minus jednička do tohoto rozmezí spadá, podmínka ji proto nezachytí. Na světlo ji vytáhne až zkouška.

Nejdřív osamostatnit odmocninu

Pusťme se do další rovnice

2x−3+3=x.

Strašně to svádí rovnou umocnit levou stranu i s trojkou. Jenže druhá mocnina součtu se nepočítá po členech, (a + b)2 = a2 + 2ab + b2, takže by vyšlo

(2x−3+3)2=2x−3+62x−3+9

a odmocnina by v rovnici stále číhala, jen v ošklivější podobě. Proto odmocninu nejdřív osamostatníme na jedné straně a umocňujeme až potom:

2x−3+3=x/−32x−3=x−3/22x−3=x2−6x+9/−2x+30=x2−8x+12

Pravou stranu jsme umocnili stejným vzorcem, (x − 3)2 = x2 − 6x + 9. Kvadratická rovnice se rozkládá na (x − 6)(x − 2) = 0 s kořeny x = 6 a x = 2. Zkoušku začneme šestkou:

L=2⋅6−3+3=9+3=6P=6

Platí L = P, šestka vyhovuje. Teď dvojka:

L=2⋅2−3+3=1+3=4P=2

Čtyřka není dvojka, L ≠ P. Zrada. Řešením je jen x = 6.

Proč dvojka u zkoušky propadla? Po osamostatnění jsme měli 2x−3=x−3. Odmocnina nikdy není záporná, takže rovnice může platit jen pro x, u kterých je x − 3 aspoň nula. Pro x = 2 je pravá strana −1, a to žádná odmocnina nedá. Tuhle podmínku můžete ohlídat předem, jenže dosazení na konci je pohodlnější a zachytí všechno naráz.

Někdy zkouška nepropustí nic. Rovnice x+5=1 se po osamostatnění změní na x=−4. Po umocnění vyjde x = 16, jenže zkouška dá L=16+5=9 a P = 1, tedy L ≠ P. Rovnice nemá žádné řešení, což mohlo být jasné už od začátku, protože odmocnina se minus čtyřem nikdy nerovná.

Dvě odmocniny

Jakmile se v rovnici sejdou dvě odmocniny, jedno umocnění zpravidla nestačí. Postup se ale nemění: osamostatnit, umocnit, a pokud odmocnina zbyde, celé kolečko zopakovat. Zkusme tuhle rovnici

x+5−x=1.

Obě odmocniny najednou osamostatnit nejde, tak aspoň přesuneme x doprava, ať je každá odmocnina na jiné straně. Kdybychom umocnili rozdíl vlevo, dostali bychom součin x+5⋅x, a ten by nám řešení pořádně zkomplikoval. Takhle tedy umocníme:

x+5=1+x/2x+5=1+2x+x

Vpravo jsme opět umocnili dvojčlen, takže se tam objevil prostřední člen 2x. Iksy se naštěstí odečtou a zbyde jediná odmocnina:

x+5=1+2x+x/−x−14=2x/:22=x/24=x

Umocnili jsme dvakrát, takže zkouška se tu hodí dvojnásob:

L=4+5−4=3−2=1P=1

L = P, sedí, rovnice má řešení x = 4.